Každá prodaná kniha dobrá – říkali si v minulosti malí regionální vydavatelé, kteří jsou ve většině spíš „srdcaři“ než podnikatelé s milionovými obraty. Patří mezi ně i Helena Rezková z Vlkova u Jaroměře, která si v roce 2009 založila vydavatelství Regiona. V současnosti platí víc než kdy jindy – není umění knihu vydat, ale prodat.
FOTOGALERIE - Helenou Rezková vydala knihu i českému biatlonu. nyní však spolu s dalšími malými nakladateli bojuje o přežití
Jak jsou na tom v současné době malá vydavatelství, když dopady pandemie od jara jistě výrazně zasahují mimo jiné i do prodeje knih?
Je to situace velmi neradostná. Jarní měsíce jsem ještě přečkala, přes léto vydala dvě knihy a těšila jsem se na vánoční trhy, které byly v posledních letech mojí finanční jistotou. Bohužel, v pátek přišla informace, že se ruší i ty poslední… Už na jaře zavřela po prvním nárazu pandemie tři malá knihkupectví, s kterými jsem obchodovala, není tak už pomalu knihy kde prodávat. Například v Jaroměři ještě v roce 2010 fungovaly tři obchody s knihami, už tam není ani jeden. Je to velmi smutné. V okrese Náchod je teď opravdu plnohodnotné knihkupectví jen v Náchodě. Nás, malé nakladatele a vydavatele, celostátní distribuce nezachrání, protože tam některé malonáklady ani nemůžu kvůli vysokým prodejním maržím poslat.
Vidíte pro malé vydavatele světlo na konci tunelu?
Zatím je to opravdu katastrofa. Od léta už mám na část úvazku další zaměstnání, ale o vydavatelství budu určitě ještě nějakou dobu bojovat, je to takové moje další dítě. Žádné zaměstnance nemám, kancelář mám zařízenou doma, tak zkusím přežít. Mnozí jsou na tom hůř. Zatím jsem musela odsunout jen vydání jednoho zajímavého cestopisu. Stále proto hledám nové cesty, jak oslovit další případné zákazníky. Přibrala jsem si také prodeje knih od dalších malých nakladatelů, tak se mým prostřednictvím ke čtenářům dostávají například knížky z vydavatelství Gentiana v Jilemnici, knihy vydané Komitétem 1866 a dalších.
Tak trochu závidím třeba kolegům v Praze, kde už při jarní vlně pandemie vyčlenilo Hlavní město Praha ze svého rozpočtu 10 milionů korun a nakoupilo knihy pro knihovny právě od menších vydavatelství, aby přežila. Něco podobného by nám i u nás v kraji v menší míře jistě hodně pomohlo.
Kolik knih jste za deset let pořídila vydat?
Zdá se mi to až neuvěřitelné, jsem na 37 titulech. Z toho asi polovina jsou moje knihy autorské nebo spoluautorské. Většinou jsou spojené s historií, což znamená i rozsáhlé bádání v archivech, kronikách, často hledám pamětníky v rodinách. K tomu vydávám každoročně regionální stolní kalendáře, zpravodaje, pohlednice atd. Spoustu času zabere také shánění dotací a sponzorů, bez nichž by některé knihy nikdy nevyšly. Málokdo má totiž představu, kolik vydání takové knihy stojí. U vázaných knih to jsou statisíce. U žádného titulu ale nemáte jistotu, jestli se vůbec prodá. Když tohle někomu vyprávím, většinou kroutí hlavou, že mám na takové podnikání vůbec nervy.
Která kniha vám nejvíc přirostla k srdci?
Samozřejmě všechny. Díky knihám jsem poznala spoustu báječných lidí, s nimiž mě dodnes pojí velká přátelství. Většina knih má za sebou zajímavý příběh. Ráda vzpomínám na první roky psaní se Zdeňkem Doubkem, který už není mezi námi. Díky tomu má Hradec Králové několik krásných knih ze své historie. Nezapomenutelný je i příběh vydání knihy Biatlon autora Josefa Trojana z Jilemnice, s nímž se dodnes rádi potkáváme. Nejmladší autorkou, které jsem vydala knihu, byla 14letá Gábina Jakoubková z Víchové u Jilemnice. Dnes je to už studentka prvního ročníku scénáristiky na JAMU v Brně a vydala jsem jí už čtyři knihy. Z poslední doby jsou to dvě knihy z historie městské a autobusové dopravy v Hradci Králové a na Novoměstsku, ta hradecká už se prodává až v Anglii. A mojí srdeční záležitostí je kniha Nebylo jim souzeno žít (2018), ve které jsme s Pavlínou Špatenkovou ze Dvora Králové nad Labem dokázaly dohledat osudy 165 popravených a umučených sokolů za 2. světové války z našeho regionu. Na to jsme opravdu hrdé a poselství této knihy předáváme dál i na četných besedách. Díky této knize se na tyto hrdiny už nikdy nezapomene.