Dílny v rámci Královédvorského filmového festivalu - fenomenální příležitost ve Dvoře Králové

Doprovodnou akcí těchto dvou soutěžních přehlídek byly 24. března od 15:30 do 17:00 hod. v aule SŠIS také veřejné dílny (open workshopy – chcete-li), které vedli lektoři SŠ a VOŠ aplikované kybernetiky HK a další odborníci.

Vzal jsem své dva syny a šli jsme se na workshopy podívat. A rovnou vám prozradím, že v naprostém nadšení byli nejen oba moji synové, ale i já sám. V sále bylo několik stanovišť, kde jsme si mohli pod vedením zkušených specialistů vyzkoušet úplně nejčerstvější trendy, kterými se ubírá současná filmová technika.

Možná znáte z internetu prostorové obrázky zobrazující 360°. Rozhlížíte se po okolí, jako byste právě stáli na místě, kde stojí fotograf. Představte si, že takovým způsobem – tedy jako byste stáli uprostřed scény – se dnes dají natáčet rovnou i filmy. Fascinovaně jsme hleděli už jen na to, že jsme měli možnost se prostřednictvím takového filmu podívat do nového studia České televize v Hradci Králové. To ale zcela překonal moment, když pan lektor zapnul kameru se dvěma protilehlými čočkami, a natočil takový film přímo s námi. Říkali jsme si, jak taková technika asi promění do budoucna kino. Nejspíš není daleko doba, kdy dostanete brýle a budete se místo jednoho záběru na plátně ve filmu rozhlížet v prostoru podle libosti.

U dalšího stanoviště jsme viděli zvláštní techniku animace, kdy ilustrátor namaluje do počítače obličej, a když se obrázek propojí s nahrávkou, obličej se sám rozpohybuje a „mluví“. Děti si pak mohly sednout k vedlejšímu počítači a vytvořit si vlastní kresby, které se následně kliknutím proměnily v animovaný film.

Velký úspěch sklidily interaktivní 3D programy. V jednom z nich jste si mohli vyzkoušet lukostřelbu. Animace na obrazovce byla propojená s tím, co děláte. A tak, když jste vystřelili šíp, viděli jste na monitoru, jak se zabodnul nebo nezabodnul (podle toho, jak jste dobří lukostřelci) do terče. Bylo neuvěřitelné, jak přirozeně taková animace půsoobila. Synové si pak nasadili brýle a ocitli se ve virtuálním prostoru. K tomu dostali do ruky „štětec“ a mohli sami vytvářet v prostoru… Chtěl jsem původně napsat obrázky, ale tohle se spíš podobalo sochám. Jakto jen popsat – prostě mohli zavěsit, co se jim zachtělo, do vzduchu a procházet se uvnitř obrazu.

Nesmírně zajímavé bylo také stanoviště s drony. K vidění byl dron, který si pan lektor postavil kdysi sám, když zkombinoval svoje znalosti z leteckého modelářství se znalostmi o dálkovém přenosu obrazu. Ten pán vzbudil u dětí velikou úctu – představte si, že byste si měli sami postavit dálkově řízený létající stroj a vybavit ho kamerou, která vysílá bezdrátový televizní signál. Sami, rozumíte?!  Dozvěděli jsme se ale, že dnešní technika pokročila natolik, že se vyplatí si pořídit dron ze sériové výroby.

Oficiálně měly dílny končit v 5 hodin, ale byli jsme tím vším natolik fascinovaní, že nás nešlo dostat pryč. Když jsme chvilku před půl šestou odcházeli, bylo nám, jako bychom se vrátili ze sci-fi filmu. 

Děkujeme lektorům za to, že s námi měli trpělivost, a pořadateli akce DDM Jednička za naprosto výjmečnou příležitost podívat se do budoucnosti. Na tenhle zážitek budeme dlouho vzpomínat. Věřte, že nepřeháním – měli jsme tu ve Dvoře Králové nad Labem akci světového formátu. Když řeknu: „Dobrá práce“, je to málo.

Filip Pýcha