Umělci z Indie, Japonska, Ukrajiny i Čech promítali v hořickém lomu svoji dosavadní tvorbu

FOTOGALERIE - Sochařské sympozium v Hořicích - závěrečné promítání děl účastníků

a další

Zobrazit zmenšené náhledy VŠECH fotografií

Setkání to bylo zajímavé právě díky zahraničním sochařům, kteří při představování vlastní tvorby vždy vnesli do projevu část své národní kultury. Japonský sochař nás ujistil, že každý zářez do kamene má svůj vědecky podložený smysl. Jeho hořická plastika v podobě hada, která bude o víkendu převezena spolu s dalšími na nábřeží sochařů do Hradce Králové, vyjadřuje myšlenku, že život není jen to, co vidíme. Ten had, kterému nevidíme ani konec ani začátek, je pomyslná špička ledovce, u kterého nevidíme skutečný základ. 

U indického sochaře z Kašmíru byl zřejmý obdiv ke králi, v jeho dílech se promítaly vzpomínky na pouliční lampy, po kterých jako malý házel kameny, ale také na dopravu indickými vlaky. 

Škoda, že promítání se nezúčastnil jeden z českých sochařů - Michal Novotný, který vytvořil v Hořicích v létě vzácného sněhuláka. I když jeho díla představovala další zástupkyně naší země na tomto sympoziu, chyběl nám osobní popis jeho uměleckého světa. 

Ten bravurně zvládla u svého díla Martina Hozová, která vysvětlila vznik kamenné hlavy v lomu sv. Josefa v návaznosti na její dosavadní tvorbu „kabelových lidí”. Kabely však v tomto případě nepoužila, neb se bála nenechavců, kteří by je mohli potřebovat pro původní účely. 

Stejně tak byla zřejmá návaznost čerstvého kamenného vozítka ukrajinského umělce Volodymyra Kochmara například na jeho plastiku vzniklou v Číně - více než 3metrový „samochod” tam byl však o něco větší.

Každý, kdo na tomto promítání byl, si rád za dva roky zpět v sochařském parku v Hořicích vzpomene, proč jsou součástí plastiky indického sochaře Chandera Parkashe skvěle znějící zvony, proč ten had japonského umělce Takashi Kondo mizí v zemi a hlava Martiny Hozové nemá na sobě žádné kabely. 

Za rok přijďte do lomu taky!

Kateřina Sekyrková